Dračí Město
Termín: 26.09.2008 - 28.09.2008, Začátek: 16:00
Místo: Čermná ve Slezsku, Počet lidí: 40, Organizátor: Filip Nowak, Vložil: Lukáš Sadovský
Dvě armády svedly tuhou bitvu. Sledujte tyto stránky, brzy sem přidáme zápis o průběhu bitvy a fotky.
Legenda o Drakovi
Byl teplý letní večer a blížila se noc. Na louku, obklopenou z jedné strany lesem a z druhé potokem, ještě svítilo slunce. A právě po té louce šel drak. Kráčel majestátně jako král, ale pořád se rozhlížel. Musel být velký alespoň 10 metrů a kdyby se postavil, měřil by jistě ještě víc. V jeho červenozlatých šupinách se odrážely paprsky teď již zapadajícího slunce. Pohled na něj byl nesmírně krásný.
Drak však myslel na jedinou věc: "Kam ho ukrýt?“
Vyletěl do oblak a rozhlížel se, jestli neuvidí své nepřátele. Věděl, že se musí mít na pozoru. Byl totiž poslední. Poslední drak na světě!! Poslední svého druhu a věděl, že brzy zemře. Otrava už prostoupila jeho mohutným tělem a sžírala jeho vnitřnosti, tedy její vnitřnosti. Cítila, že se blíží její konec, srdce však ještě stále bilo silně a svými hlasitými údery přehlušovalo slabší tlukot ve vejci, které měla ukryto v sobě. Věděla, že si nesmí dovolit svým pronásledovatelům ukázat místo, či snad náznakem prozradit, kde vejce ukryje. Musí však být možnost pro budoucího dračího jezdce nalézt svého draka, který je jedinou nadějí budoucího pokolení draků.
Ještě chvíli kroužila a potom se snesla k zemi. Bylo to ve chvíli, kdy vládu nad krajem převzala noc a tehdy jí to napadlo:
“Ani jedni ho nezískají! Ani bílí ani černí. Každý z nich bude bojovat do posledního, aby uchránil svou část tajemství před druhými a zároveň získal tajemství toho druhého!“
To bude její pomsta za to, co provedli jejímu druhu, za jejich chamtivost, za všechny ty vraždy jejich bratrů a sester. Za touhu být vládci, ovládnout svět a zotročit jej. A až přijde ta správná chvíle, až pochopí co provedli, až se narodí dračí jezdec a dospěje, potom teprve přijde na svět její potomek a dračí pokolení začne znovu existovat. Její vrazi budou střežit její tajemství, i když bude mrtvá.
Naposledy sebrala všechny síly a vytvořila kouzlo. Poslední mocné kouzlo. Kouzlo tak silné, že jej zachytili i kouzelníci nepřátel.
“Tak a máte o čem přemýšlet“, usmála se unaveně sama pro sebe. Vzlétla znovu vzhůru k nebi, k oblakům, co nejvýš mohla. Srdce ji už tlouklo slaběji, to druhé však již slyšet nebylo. Bylo ukryto a nikdo, krom ní, nevěděl kde.
Letěla svým pronásledovatelům vstříc. Tušila, že jsou pod ní. Kroužila po nebi poseté hvězdami a cítila, že usíná. Chladný vítr večera jí svištěl kolem hlavy. Pád z takové výšky by byl smrtelný sám o sobě, ona však již byla mrtvá dřív, než dopadla.
Našli jí skoro současně. Bitva o mršinu trvala celou noc a až ráno obě strany zjistily, že to co chtěli, v drakovi dávno není. Od svých šamanů a kouzelníku dostali zprávu o tom, že vejce nejspíš existuje, že je ale dobře ukryto. Také se dozvěděli, že tak mocné kouzlo, jaké drak použil, po sobě zanechá stopu, obtisk, podle něhož se dá vysledovat místo jeho vytvoření.
Dlouho, předlouho prohledávali dračí město ve skalách, zkoumali a skládali střípky v chrámu vědění. To vše v tajnosti, aby ti druzí nezvěděli ani kousek tajemství, které objevili. Dlouho se snažili najít dračí vejce a vyluštit stopy, které jim Nexra, poslední drak na světě, zanechala. Marné bylo snažení. Ani jedni nerozluštili tajemství draka. Ukryli tedy své poznatky ve svých chrámech a střežili je ve dne i v noci.
Jedni proti druhým sváděli těžké boje o toto tajemství, boje na jeho ochranu i získání. Byly to bitvy ve jménu dobra, ale kdo je ten dobrý, nevěděl nikdo. A čas plynul. Čas, který dal vzniknout legendě o posledním drakovi a jeho vejci, ve kterém tluče srdce nových časů. Legendě o městě draků a dračím jezdci...
Říkali si bojovníci Dne a bojovníci Noci. Každá strana měla svého vůdce, každé vojsko své bojovníky meče, lučištníky, mágy a čaroděje. Proti sobě bojovaly dvě armády poskládané ze všech světových ras té doby. Byli tam Elfové - skvělí lučištníci, kteří nikdy neminuli cíl; hrdinní Skřeti, kteří by raději zemřeli, nežli by ustoupili z boje; obrovští a silní Trolové, ale i kouzelníci s mocnými kouzly, jež dokážou svými kouzly ochromit spoustu bojovníků a Polovidi - velice dobří zvědové a úkladní vrazi, které nikdo neviděl, když si to nepřáli. A spoustu dalších lidí a tvorů různých ras se nechávalo najmout do armád dvou vládců.
Vládce temna a noci Petrus Drakobij divotvorec z rodu Luzarů, vladyka země Černého slunce tvořil se svým mocným zvěromágem Lukšou, napůl člověkem a napůl kočkodlakem ovládající černou magii, dvojici vojevůdců armády tmy.
Armádě světla velel mocný kouzelník Drakobij Opius z Liamu, vládce světla a bílé magii, spolu se svým rytířem z Ambru, zabíječem draků.
Tito nepřátelé na život a na smrt ještě kdysi dávno, když ještě všichni čtyři byli dračími jezdci, sedávali u kulatého stolu svorně. Pak začala ta velká válka o moc a o to, kdo bude pavoučím králem. Králem tajného společenstva Pavoučího řádu.Tehdy padlo mnoho dračích jezdců Pavoučího řádu a rovněž všichni draci. Všichni, krom Nexry. To bylo hodně dávno.
Teď však přišla chvíle, kdy se scházejí bojovníci, rytíři, hrdinové, ale i vrazi, zloději a jiná verbež. Tato nepřeberná směsice bojovníků a tvorů se chystá bojovat a zvítězit. Každý doufá, že je ten vyvolený, ten, jež se stane dračím jezdcem a získá obrovskou moc, bohatství a slávu , stane se dračím jezdcem a rovněž pavoučím králem.
Dvě obrovské armády lidí a tvorů budou stát proti sobě, bratr proti bratru, syn proti otci. Čeká je poslední bitva. Bitva, která rozhodne o všem. Přišla totiž doba, kdy se vylíhne dračí vejce. Všichni to vědí a cítí to napětí ve vzduchu. Jediný z té obrovské armády směsice tvorů a lidí bude vyvolen a nastolí pořádek. Jediný , který se stane dračím jezdcem. Magickému datu čísel 2792008 sice předchází mír, kdy se setkávají tváří tvář obě armády a domlouvají poslední bitvu, která rozhodne. Ale příměří je tak tenké, že i přes mírovou dohodu v dračím městě, kde se obě armády setkali, dochází k drobným potyčkám a teče krev. Bojovníci jsou plni adrenalinu a chtějí vidět krev nepřátel.
Na ten večer se nedá zapomenout. V největším sále dračího města se setkali bojovníci noci a tmy. Stojí v kruhu vedle sebe, ti kteří již zítra zemřou. Předstupují postupně před magický oltář a představují sebe a svůj rod vychvalují svoje hrdinské činy, každý se předhání a chce urvat co nejvíce pozornosti jen na sebe. Netuše, že již zítra bude mrtev.
Vše musí být v rovnováze, ani světlo, ani noc. jen pár svící ozařuje oltář uprostřed sálu.Všichni ztichli. Přichází Petrus drakobij a přináší truhlici osudu . Otevírá a okolí ozařují záblesky , které vycházejí z truhly, osvětlují tváře bojovníků hledících v němém úžasu ke středu sálu, kde drakobij vytahuje černobílou kostku a podává prvnímu bojovníkovi a ten háže. Za ohlušujících úderů bubnů se okolo pohybují mágové a jejich pomocníci podávají okolo sedícím černobílou kostku a ti ji vrhají před sebe a losují si svůj osud, svou armádu. Los, který rozděluje přátele proti sobě, bratra proti sestře, , otce proti synovi. Krutá hra osudu se odehrává před zraky všech a každý ji podstupuje.
Zástup bojovníků, rytířů a verbeže je konečně rozdělen. Přicházejí na řadu mágové, konečně mohou přistoupit k svým rituálům. Místnost opět osvětlí oheň, oltář je na chvíli v plamenech to byla právě otevřena magická skřínka kouzel. Polovidi předávají mágy a kouzelníci hážou své kostky. Složitý rituál rozhoduje o síle kouzelníků v boji. Jen losem jde v této chvíli dojít k spravedlivému rozdělení rovnováhy armády noci a světla.
Konečně hudba utichá a všichni se můžou rozejít. Venku svítí měsíc a osvětluje údolí a lesy, kde se zítra odehraje velká bitva.
Není snadné tuto noc usnout, vždyť může být má poslední.
Ještě před prvními paprsky slunce jde slyšet v ležení cinkot zbraní a tiché rozhovory. To jen ti se slabšími nervy potřebují dostat ze sebe strach z velké bitvy.
Slunce začíná stoupat vojska obsazují hradby ve svých městech, poslední bojové rozdělení.
Konečně hromová rána oznámila začátek posledního boje a zároveň i konec života prvních bojovníků.První zvědové vyrážejí, vpřed a za nimi postupují bojové skupiny. Na některých místech jde cítit typický zápach Polovidů tvorů, kteří nejdou vidět, když nechtějí. Určitě už tady někde jsou nejzákeřnější tvorové tohoto světa a slídí, aby vyzvěděli co nejvíce z rozpoložení vojsk a umístění hradeb.
Město černých je sice položeno níže, nežli město bílých, což se jeví jako strategicky nevýhodné, ale kolem jedněch hradem teče řeka, což plně nahrazuje výhodu bílých. Navíc Hlavní brána se po chvíli zužuje na průchod tak úzký, že jezdec na koni by neprojel. A malá brána má, tak řešený obranný val, že bude těžko i jí proniknout. Navíc chrám, ve kterém je ukryto tajemství v černém tubusu, je až na druhé straně hradu. Pokud se tedy dá porovnat pevnost černých a bílých, tak bílí mají přeci jen výhodu svahu a toho, že hlavní brána nejde vůbec najít je ukryta někde z sté strany, kde je neproniknutelná džungle jedovatých rostlin. Navíc Chrám s bílým tubusem je chráněn kouzly, že to bude pro kouzelníky velký problém do chrámu vůbec vstoupit, i kdyby jej nikdo nebránil.
Boj už je v plném proudu, bojovníci padají po desítkách na obou stranách. Nelze říct kdo vyhrává a kdo prohrává . Mrtvé bojovníky nahrazují noví. Bojuje je se u obou měst vítězství se přiklání na jednu i druhou stranu v jedné chvíli vniknou černí, až do hradu bílých, obránci se brání udatně, ale musí pomalu ustupovat pod náporem černých. V jednu chvíli Kočkodlak prolamuje kouzlo a otvírá chrám. Udatný bojovník Ananas proniká dovnitř a vybíhá ven s ukořistěným bílým tubusem. Vojsko černých propuká v jásot Ne dlouho se mohou radovat. Ananase zasahuje šíp ……… Ananas klesá k zemi raněn a pouští svou kořist . To temný Elf ztrestal jeho opovážlivost. Černí útočníci ustupují, aby sebrali své raněné a pokusili se zformovat. Útok je hodně oslabil, ale už vědí, že hrad není nedobytný. Mezitím v černém městě zuří podobná bitva rytíř z Albrmu svým mečem, rozdává smrtelné rány a postupuje se svým vojskem v před, už je na prvním nádvoří. Posily černých jej však zatlačují zpět za hradby.bitva se přelévá přes malou bránu, tam a zpět. Bojovníci hrdinně obětují své životy, jak v útoku, tak v obraně. Meč proti meči. Z výšky do všeho přilétají smrtící šípy z luků Elfů. Kouzelníci a mágové metají své smrtící a ochromující kouzla ze všech stran.
Konečně se černí útočnici znovu zformovali a podnikají další útok. Tentokrát drtiví. Bojovníci bílých padají pod střelami šípů a údery mečů. Jejich řady řídnou, posel který měl přivézt posily z vojska bílých útočících na město černých byl po cestě zabit. Není kde vzít další obránce , obrana se hroutí. Poslední padá na kolena Opius je tak raněn , že už nemůže ani metnout obrané kouzlo. Kočkodlak opět boří magickou zeď a Anananas se zádousčiněním vynáší po druhé tubus a mizí svým pro následovatelům spolu s drakobijcem směrem k svému městu. Dobyvatelé se konečně mohou vrátit do svého černého hradu na pomoc obraně. Jaký radostný škleb se rozlil ve tváři černého kočkodlaka. Poslední pohled k městu bílých a proměněn ve velkou černou kočku mizí v hustém houští.
Bílí se stahují k černému hradu. Nesmí dovolit návratu bojovníkům s ukořistěným tubusem do chrámu ve městě. To se nesmí stát. Toto je jejich šance. Tubusy se nesmí sejít !!! Ananas a drakobij pozorují zmatené vojsko bílých, které se formuje v údolí pod nimi. Těžce oddechují, cesta po vrcholu strže nebyla snadná. Nebude to lehké. Oba jsou už unaveni, ale vědí že mají výhodu, nikdo o nich neví a nepřátele jde vidět, jsou jak na dlani. Mít tu tak svého bílého draka, uvažuje chvíli Petricius, ten by je na zpět do naše hradu přenesl hned, ale je mrtvý!!! A za to mi zaplatí. Oba sestupují pomalu k městu. Není kam spěchat hlavně co nejblíže a nepozorován. Konečně nastává ta správná chvíle, hlavní boj se soustředil u vodního příkopu. A tajný brod pod hradem nikdo nehlídá, oba vyrážejí skoro současně. Takové štěstí!
Z hradní brány vybíhají obránci na pomoc příchozím. Jsme v bezpečí a máme tajemství bílých . Hradbami zní radostný rykot černých bojovníků. Rychle do chrámu. Otevřete magické dveře!! Mágové kteří doposud jásali ztuhli, nemohou, jen kočkodlak zvěromág Lukša může. Je tedy třeba čekat. Vyšlete za ním zvědy, ať ho přivedou. Za každou cenu. Černí doufají, že ještě žije.
Konečně se objevuje . Vysoký muž černé pleti v černém hábitu kráčí vřavou, jako by šel zahradou plnou květin. Bílí útočníci nemají odvahu se přiblížit, bojí se mocných smrtících kouzel. Konečně je tu. Oba tubusy leží skoro vedle sebe, jenže je odděluje magická stěna!
U malé brány začíná být těsno, bílí zahájili obrovský útok a prolamují obranu jsou sice odražení, ale blízko. Zuří vědí, že tubusy jsou už ve městě v chrámu a mohou být otevřeny. To se nesmí stát!! Netuší ovšem, že černí mají poprvé tento den smůlu. Tak velké kouzlo, jako jsou magické dveře, jde prolomit jen stejně velkým kouzlem, ale kde ho vzít? Všechny jsou vyčerpány v boji o bílý tubus.!
Jen kouzelník třetího řádu vybaven určitým počtem magii může prolomit tak velké kouzlo. Co teď? Načerpat sílu k takovému kouzlu bude trvat dlouho. A čas není!
Je nutno povýšit kouzelníka nižší úrovně do šlechtického stavu, ale to jde jen hrdinskými činy anebo zabitím nepřátel. Aspoň, že je i druhá možnost krom té, že se čeká na načerpání nové magické síly kočkodlaka. V ležení černých se formuje skupina bojovníků, která bude provázet mága ……… a pomůže mu v boji. Tak se i děje mág s pomocí udatných kusí mečem jednoho nepřítele po druhém a získává sílu . Kouzelnou hůl musel odložit a spolehnout se pouze na sebe, svůj meč a bojovníky, kteří mu kryjí záda a nahánějí bílé, jak na porážce dobytka. Celá bojová černá skupina se vrhá na bílé vojáky a obětuje se jen pro jednoho, jednoho jediného mága. Mága který je navíc žena. Tolik statečnosti s tak nejistým výsledkem chce hodně statečné srdce..Bitva zuří v plném proudu. Je dlouhá a zdá se nekonečná. Hle, kouzelná hůl v rukou mága konečně ožívá a vysílá zlom kouzlo k magické zdi, ta se otvírá. Štěstí se opět pousmálo směrem k černým. Konečně jsou tubusy u sebe a mohou být otevřeny! Pergamen černý jak uhel pomalována stříbrnou tuží hle, vše jde vidět jak na dlani, jako by se někdo díval z velké výšky a ten okamžik pohledu obtiskl do této mapy. Dračí pohled z výšky je zde v rukou černých. Poslední pohled draka Nexry před svou smrtí! I bílý tubus vydává své tajemství plátno tak průhledné, že chvílemi nejde vidět. Zhmotněná myšlenka draka s vyznačenými znaky a čísly. V chrámu se sešli mudrci a zkoumají poslední vzkaz Nexry. Venku bitva nabírá ještě větší zuřivosti. Bílí se dozvěděli, že tubusy jsou otevřeny! Smrad polovidů jde cítit všude! Určitě jsou i tady v chrámu. Jak jinak by se bílí mohli dozvědět o otevření obou tubusu?
Průhledné plátno klouže po černém pergamenu, některé značky se kryjí! Tady ta je ve tvaru vejce! Jenže obě částí jdou k sobě přiložit tisíci způsoby! Musí být klíč. Klíč! Vždycky Existuje klíč který otevře zamknuté dveře tajemství. Některé čísla se překrývají ve chvíli kdy je střed obou pláten na sobě. Ted už stačí jen točit. Konečně je to tady. Pro samé oči nešlo vidět to, co bylo jasné jako den a noc 27092008 magické datum se v určité chvíli zjevilo překrytím těchto pláten. Smrad polovida je už cítit nesnesitelně…. Pozor černá mapa se začala sama vznášet! K zemi padá první mrtvý bojovník a za nim druhý, neviditelný Polovid bílých se zhmotňuje a zabíjí kolem sebe své nepřátele a snaží se uniknout s černým pergamenem. Je okamžitě zabit, okolo obou map leží mrtví mudrci a mezi nimi i Polovid. Krutá daň za nepozornost strážců vchodu do chrámu vědění. Ale černí už vědí, kde je dračí vejce!
Z hradu začínají vyrážet skupiny bojovníků, každá jiným směrem. Každý bojový oddíl má svůj úkol. Jedni jdou najít dračí vejce druzí matou pronásledovatele tím, že je zavádějí jiným směrem, nežli je dračí vejce označeno. Další mají za úkol schovat opět uzavřené tubusy tak, aby je nikdo nemohl nalézt. Město černých je již skoro opuštěné, jen bílí zvědové ještě marně prohledávají opuštěný chrám v marné touze objevit alespoň náznak, kde zmizelo černé vojsko.
Nezbývá nic jiného, nežli vyslat hlídky na všechny strany a opevnit dračí město, jen zde se může vylíhnout dračí vejce. Opius vydává své rozkazy a zvědové vybíhají na vrcholy kopců a pozorují okolí. Další zvědové se snaží pronásledovat skupiny černých bojovníků. Ostatní se připravují na obranu Dračího města a ukořistění dračího vejce.
Černé vojsko se seskupuje daleko od místa bojů a postupuje správným směrem. Pochod je dlouhý. Lesy a louky jsou v tomhle kraji opravdu rozlehlé. Krajina s dračí perspektivy vypadá trochu jinak, nežli z té pozemské. Bojovníci mlčky a rychle postupují krajinou. Pozor, v dálce se objevuje zvěd bílých! Větší skupina se odděluje a míří trochu jiným směrem, tím zvěda mate a ten je pronásleduje, druzí bojovníci míří k vysokému stromu v dálce. Konečně! Dračí vejce! Každý by si na něj chtěl šáhnout. Ne. Smrt by stihla každého, kdo by se toho odvážil. Bude neseno v nosítkách! Jen v Dračím městě v líhni draků bude mít každý možnost zjistit, zda je dračí jezdec. V dálce se objevuje opět zvěd bílého vojska. Je sražen kouzlem. Ovšem je daleko takže žije, další vrhnuté kouzlo ho zdržuje. Musí to být hodně statečný a silný bojovník, když vydrží takový nápor. Celé vojsko jde směrem k dračímu městu. Jen dva nejudatnější bojovníci se vydávají s nosítky, na kterých leží dračí vejce jiným směrem. Další lest noční hlídky. Vše je teď vsazeno na jedinou kartu! Nosiči vejce jsou bezmocní v rukou místo meče drží rukojetě nosítek, které se jim zařezávají do rukou. Dračí vejce je jak z kamene, těžké jak z olova. Stateční bojovníci mizí rychle za obzorem. Bojovníci černých mezitím vytvořili nosítka podobných těm, na kterých je neseno dračí vejce. Dokonce i vytvořili tvar dračího vejce. Všichni doufají, že se tato lest podaří a odláká bojovníky bílých od těch dvou statečných bojovníků. V dálce jde vidět vojsko bílých jak postupuje vpřed směrem k Černému vojsku. Zdržovací taktika funguje! Černí bojovníci se radují a smějí. Dračí vejce by mohlo být už vblízko dračího města. Dvě hromové rány v dáli a řada bílých bojovníků mizí z obzoru. V černých by se krve nedořezal. Lest byla odhalena.! Rychle je třeba zachránit co se dá. Všichni běží směrem k dračímu městu. V uších tepe zrychlená krev a v hlavě se honí ta nepříjemná myšlenka. Snad je nechytili. Snad jde ještě vše zachránit!
Konečně se zraku objevuje známá krajina a v ní dračí město. Je plné bílých bojovníků, ale nejásají.
Petrus drakobij pohledem kontroluje okolí. Tam vpravo vidí ukryt těch dvou, mávají, vše je v pořádku. Odpovídá posunkem ruky . Vydržte. Budeme pokračovat ve lsti. Opět přicházejí na řadu falešné nosítka s vejcem. Bojovníci postupují k městu. Jdou tak, aby ti dva stateční s pravým dračím byli krytí, postupují skoro součastně drak je chráněn. Je třeba strhnout pozornost a odlákat všechny bílé bojovníky správným směrem a to se daří. Ruch v dračím městě se zrychlil. Jde slyšet rozkazy , obě vojska jsou už skoro na dostřel a brzy se střetnou.
Opius má tentokrát obrovskou výhodu. Bojovníci měli dost času si odpočinout a vytvořit obranu. Skoro kolem celé dračí líhně je vytvořená magická zeď jen asi čtyřmetrový průchod brání spoustu obránců. A průchod je z druhé strany postupujícího vojska černých. Začíná boj . První střety bojovníků na hranici dračího města dávají předzvěst krvavé bitvě.
Mezitím hlídka bílých zjišťuje že mimo hlavní směr úderu černých bojovníků se pohybuje někdo a něco sebou vláčí. Bílý kouzelník a jeden bojovník zamíří tímto směrem blíž. Začíná v nich klíčit podezření čím jsou blíže tím více jsou si jisti. To je to dračí vejce! Pozor je to lest.! Tady je pravé dračí vejce! Uprostřed těchto výkřiků jsou okamžitě sraženi k zemi a usmrceni
Ve městě mezitím je už falešné vejce skoro u líhně a lest není zatím odhalena!
Kočkodlak prolamuje magické zdi líhně. Boj zuří v plném proudu Konečně je lest odhalena.
Opius zuří a vydává se hledat dračí vejce, ale špatným směrem! Nervy a zlost zapříčinili toto strašné rozhodnutí . Lest za lstí provází dnes tohoto muže. Ze směru kam se vydává totiž přicházejí posily černých. Opět se tváří že jsou ten hlavní útok s pravým dračím vejcem. Opius tuto lest neprohlédl! Netuší že z druhé strany se již přiblížili bojovníci noci s dračím vejcem, až skoro do dračího města a nikdo o nich neví. Opius jde vstříc boji! Boji, který sice bude pro mnoho bojovníků černých poslední, ale boji zbytečnému. U líhně zůstává jen Cwak rytíř Aldrermu se svými bojovníky. Pár lukostřelců a kouzelníků nižší magie. To je málo, na to se v této chvíli děje. Útok je tak rychlý, že jej někteří bílí bojovníci vůbec nezaznamenávají. Obrana z této strany je prolomena! Nosiči krytí bojovníky vnášejí dračí vejce do líhně! Do tabu všech bojů! Jsou v bezpečí!
Nářek raněných, přehlušuje jásot vítězů!
Konečně mír! Kletba Nexry je naplněna a tím i zrušena. Už není o co bojovat . Proroctví se naplnilo. Je třeba se připravit na magickou noc.
Noc, kdy se narodí drak! A určí si svého dračího jezdce!
Proto byli dnes bitvy tak zuřivé každý doufal, že čím víc nepřátel pobije, tím větší ukáže svou sílu a drak si vybere zrovna jej. Tolik mrtvých, tolik raněných, tolik krve muselo být prolito, aby bylo naplněno prokletí Nexry posledního draka! Slunce již začíná zapadat za obzor hodina kdy přicházeli draci na svět se blíží. Kdysi, kdy bylo vše jak by být, přicházeli na svět draci každý den. Každý den byla v dračím městě velká oslava k narození nového draka . Každou noc byl osloven člověk nebo jiný tvor a spolu s nově narozeným drakem se stal nerozlučnou dvojicí. Po staletí tomu tak bylo, Dokud rytíři pavoučího řádu nezačali porušovat přísahu v honbě za bohatstvím a mocí. Tenkrát začalo zabíjení draků. Těchto krásných magických tvorů. Dračí jezdci se nechali najímat do armád a pomáhali drancovat a zabíjet. Drak nikdy neopustí dračího jezdce, pouze smrt je může rozdělit. Umřeli dračí jezdec, umře i jeho drak. Jsou propojeni tak silným kouzlem, že drak nemůže dál žít a musí zemřít. Jeli zabit drak, v dračím jezdci jako by umřelo srdce. Dračí jezdec se stává krutým tvorem, kterému nezáleží na jeho životě ani životě druhých okolo sebe. Jen v přítomnosti jiných cizích draků srdce dračího jezdce roztává a dračí jezdec začíná vnímat i jiné city, nežli jen nenávist.
Dnes po boji jako by všechny zachvátila vlna štěstí. Všichni jako by byli omámeni. Jako by dračí vejce ležící ve středu kruhu líhně vyzařovalo vlny štěstí. Bojovníci, co ještě před chvíli bojovali na život a na smrt, sedí za jedním stolem a dělí se o jídlo. Obrovskou magickou moc vyzařuje tohle vejce. Opius s Petrusem stojí vedle sebe uprostřed kruhu líhně a usmívají se. Po letech cítí v srdci teplo a štěstí.Ještě před hodinou jejich vojska bojovali na život a na smrt. Teď spolu oba muži tiše rozmlouvají, jejich rozhovoru by, ale nerozuměl ani posluchač, který by stál přímo vedle nich. Slova pronášená v dračí řeči znají pouze dračí jezdci a draci.
Opodál postává zvěromág Lukša, pozorně se dívá někde do začínající tmy. Za hranicí města někde v křoví jde slyšet laň, která hledá svého ztraceného koloucha. Kočkodlak se nahrbuje jako kočka a je napnutý jako struna. Najednou vyráží dlouhým skokem, ve kterém se mění ve velkou černou pumu a mizí směrem k bekajícímu kolouchu. Kdo by odolal takové večeři?
Pod střechou jde slyšet hlahol a smích bojovníků, to už začali vojáci oslavovat. U dveří do velkého sálu živě diskutují Polovidi, rozhazují rukama a chvílemi mizí a zase se objevují. Ostatní je obloukem obcházejí, smrad Polovidů je štiplavý, až slzí oči.
Někteří bojovníci si ještě ve džberech vody, smývají válečné barvy a krev nepřátel.
Slunce již zapadlo je čas připravit vše k tomu, aby se drak narodil. Mág a drakobij rozdávají rozkazy a připravují ceremoniál.
Dnes budou pasováni noví rytíři. Nejstatečnější bojovníci pokleknou a přijmou rytířskou hodnost. Vstoupí do dějin a nebudou zapomenuti! Legendy o jejich hrdinských činech se budou předávat z pokolení na pokolení i když oni budou již mrtví.
Konečně přichází ta chvíle, všichni stojí vně kruhu, které označuje drčí líheň. Uprostřed stojí oltář a na něm dračí vejce. Vedle Drakobij a Opius. Vše je osvětleno plameny hořících pochodní a svící. Drakobij v rachotu bubnů vysvětluje co se bude dít. A Opius začíná vybírat prvního rytíře. Přichází …… pokleká a drakobij mu pokládá špičku meče na levé rameno. Pasuji tě do stavu rytířského, zvedá meč a pokládá jej tentokrát na rameno pravé ve znaku, budeš mít lva? Povstaň. Nový rytíř vstává a oba muži si podávají ruce. Rytíř se jde zařadit do kruhu a přichází další. Je to Ananas, ten co dvakrát vynesl tubus bílých z chrámu a spolu ze svým druhem nesl dračí vejce. Klekni na pravé koleno, rozkazuje drakobij. Meč se zaleskne ve světle pochodně dvakrát. Ve znaku budeš mít tygra. Přichází elfka. Drobné stvoření s kouzelným úsměvem. Dnes svým lukem zabila spoustu nepřátel, Poklekni Lucie. Meč se zvedá. Opět dvakrát. Ve znaku budeš mít lišku Přichází další budoucí rytíř a pokleká. Další a další. Konečně je rytířské povyšování u konce. Opius vyhlašuje začátek chvíle, kdy si drak ukrytý ve vejci najde svého dračího jezdce. Teď teprve mohou odvážlivci zkusit své štěstí. Přicházejí po jednom na vyzvání Opiuse přímo před vejce a pokládají na něj levou ruku . Levou ta je blíž srdce . Cítíš něco? Ptá se každého Drakobij. Ne. Odpovídají bojovníci a zklamaně odcházejí Přistupují další a další. Každý má šanci. Rytíři už byli, všichni, i bojovníci. Teď je na řadě verbež a obyčejný lid. Malý trpaslík stojí s rukou na dračím vejci nějak dlouho. Drakobij se ptá, Robine cítíš něco? Jako by se to hýbalo, odpovídá. A tlukot, tlukot cítíš? Ne tlukot ne. Tedy se zařaď. Přichází útlá dívka. Dnes bojovala statečně celý den a jde na ní vidět, že je unavená. Jak se jmenuješ? Denisa. Přilož levou ruku. Dívka pokládá ruku a v tu chvíli oltář, dívku i dračí vejce zalévá ohnivá koule. Odstup a poklekni. Hluboký hlas vytrhne dívku z ohromení. Ustupuje a pokleká. Mezitím z dračího vejce vylétají záblesky a srší jiskry. Modrý kouř na chvíli zahalí oltář, vše je osvětleno září, která vychází přímo z oltáře. Vejce začíná hlasitě pukat. Denisa s sebou trhá. V hlavě se jí honí myšlenky a otázky. Proč já? Opravdu já? Co mě čeká? Vždyť to nemůžu zvládnout. Já nemohu být dračí jezdec, vždyť to nezvládnu. Prásknutí jak bičem to odskočila horní část skořápky.. Pojď, musíš pomoct, vyzývá ji Drakobij. Opius už stojí u prasklé skořápky a snaží se pomoci drakovi na svět. Tady je třeba více rukou. Dráček leze na svět a Denisa ho čistí od zbytků skořápky. Jak je krásný! Je to holka, pronáší tiše Opius.
To je dobře, dračí druh bude obnoven. Denisa se otáčí čelem k obecenstvu a v rukou třímá draka. Všichni propukají v jásot. Jak se bude jmenovat? Já nevím. Já jsem Zafira, jako by ji někdo promluvil v hlavě. To není možné! Ale je. Takhle spolu budeme mluvit, když nebudeme chtít , aby nás někdo slyšel. Denisa s sebou opět překvapením trhá a divá se na Drakobije s otázkou v očích. Ten přikyvuje. Ví přesně, co dívka prožívá. I on tenkrát tady stál a divil se, jenže to je dávno a jeho drak je mrtev. Zahání smutnou myšlenku. Jdi a ukaž Zafíru všem . Všichni jsou zvědaví. Dej ji k ohni do tepla, to mají draci rádi. A pamatuj od této chvíle jsi dračím jezdcem a rytířem pavoučího řádu, přehazuje přes dívku černou halenu s kapuci.
Všichni se tlačí okolo a gratulují. Denisa odchází do velké místnosti s krbem.
Dnes bude po dlouhém čase oslava na počest narození draka. Všichni jsou už uvnitř, jen Drakobij ještě stojí venku. Ze tmy k němu přistupuje Kočkodlak. Je ještě trochu od krve koloucha. Jak to dopadlo? Dobře. Dopadlo to moc dobře. Odpovídá Drakobij.
Za okny sálu jde vidět Opiuse, jak brnká do strun a zpívá. Všichni zpívají s ním a měsíc na obloze osvětluje okolí dračího města. Hudba zní přes okna a nad městem, jako by prolétl velký stín.
Zdálo se mi to? To není možné! Cítí, jak se mu zrychlil tep . Vždyť mají být všichni krom malé Zafiry mrtví. Nezdálo, zašustění dračích křidel, teď uslyšel zřetelně ........ Pokračování příště.